V září 2025 zahájila NATO operaci Eastern Sentry poté, co ruské drony narušily polský vzdušný prostor. Rychlá a koordinovaná reakce aliance podtrhla trvalý význam článku 5 Severoatlantické smlouvy, který stanoví, že ozbrojený útok proti jednomu členovi představuje útok proti všem. Tato událost však zároveň odhalila přetrvávající výzvu: NATO není monolitickým subjektem, nýbrž koalicí demokratických států, jejichž jednota spočívá na politickém konsensu a důvěře veřejnosti, které jsou základem kolektivní obrany. Údaje o veřejném mínění tuto výzvu jasně dokládají. Výroční průzkumy NATO ukazují výrazné rozdíly mezi členskými státy v ochotě jejich veřejnosti bránit spojence. Zatímco například občané Norska a Albánie vyjadřují trvale vysokou podporu kolektivní obraně, občané Černé Hory a Islandu jsou mnohem váhavější. Tyto kontrasty vyvolávají klíčovou otázku: Jaké faktory vysvětlují mezistátní rozdíly ve veřejné podpoře kolektivní obrany v rámci aliance NATO? Tento projekt se touto otázkou přímo zabývá prostřednictvím komparativního kvalitativního výzkumného designu zaměřeného na dvě dvojice členských států NATO: Albánii a Černou Horu na Západním Balkáně a Norsko a Island v severním Atlantiku. Projekt bude kombinovat polostrukturované rozhovory s elitami a diskusní skupiny mezi občany. Prostřednictvím těchto metod bude výzkum zkoumat faktory, které vedou k veřejné podpoře nebo odporu vůči závazkům podle článku 5.