GAUK Juhászová

Tento projekt si klade za cíl analyzovat mechanismy soužití v postkonfliktní, jazykově smíšené společnosti žijící na geografické periferii. V centru pozornosti tohoto mikrohistorického projektu stojí východoslovenské město Medzev, jehož obyvatelé hovořili německým, slovenským, maďarským či romským jazykem a od konce druhé světové války čelili perzekuci ze strany československých úřadů. Na případě vybraného města, kde po celé 20. století zůstala podstatná část německy mluvícího obyvatelstva, lze analyzovat, jak mimo kosmopolitní velkoměsta, ale přesto v jazykově heterogenní oblasti, probíhaly zásadní společenské proměny poválečného Československa. Na základě archivních dokumentů a biografických rozhovorů s pamětníky poskytne projekt vyvážený pohled na soužití prostřednictvím příběhů těch, kteří byli státními orgány marginalizováni, těch, kteří se podíleli na pronásledování ostatních, i těch, kteří mlčky přihlíželi. Z časového hlediska se projekt zaměřuje na období od konce 2. světové války, kdy město zasáhly vlny nucených migrací, až do konce 60. let jako období, ve kterém se původní obyvatelé vyrovnávali s přílivem slovensky mluvících pracovníků v důsledku industrializace města. Projekt přispěje k současnému stavu poznání o fungování společností v procesu poválečného usmiřování a politických transformacích s důrazem na dynamiku soužití v malých komunitách na geografické periferii.