Měsíce čekání, náročná finalizace. Výzkumníci popisují, jaká cesta vede k získání ERC grantu

Získání Startovního grantu Evropské výzkumné rady (ERC) představuje jeden z největších profesních úspěchů, kterých mohou vědkyně a vědci v evropském měřítku dosáhnout. Na Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy putovaly v poslední době hned dva. Loni se stala historicky první držitelkou společenskovědního ERC Starting Grantu na UK dr. Anežka Kuzmičová, která působí na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky. Od letošního září se jeho získáním může chlubit i doc. Michal Smetana z Institutu mezinárodních studií. Oba nyní na realizaci pětiletého výzkumného projektu získali 1,5 milionu eur (v přepočtu 37,5 milionu korun). A ačkoliv jsou jejich výzkumná témata odlišná, oba si prošli náročným procesem, který získání prestižního grantu předchází.

Dr. Anežka Kuzmičová, která více než dekádu působila na Stockholmské univerzitě a poté do loňska na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, se zabývá výzkumem dětského čtení a čtenářství. Ani v jejím projektu s názvem Ways of imagining in children’s lives with information texts (WONDRE) tomu nebude jinak – jejím cílem je zkoumat vztah dětí k informacím a čtení literatury faktu. „Dětská nonfikce je momentálně prudce na vzestupu. Budu zkoumat, co takové informační čtení dětem dává ve smyslu prožitku, jakým způsobem sytí jejich imaginaci a jak se podle dětí samotných liší od jiných způsobů setkávání se s fakty,“ popisuje vědkyně.

Doc. Michal Smetana bude ve svém projektu s názvem Microfoundations of Collective Defence (MICROCODE) zkoumat stabilitu vojenských aliancí. Primárně se zaměří na postoje veřejnosti v aliančních státech a jejich vliv na rozhodování v oblasti kolektivní bezpečnosti. „Vycházíme z nejnovějších poznatků v oblastech experimentálních politických věd, bezpečnostních studiích a politické psychologie. Tyto znalosti pak využíváme pro tvorbu nového teoretického modelu, který propojuje změny společenských nálad ve spojeneckých státech s rozhodováním v nejvyšších patrech politiky,“ vysvětluje bezpečnostní expert, jehož projekt bude začínat v lednu příštího roku.

Oba shodně uvádějí, že témata zmíněných projektů jsou výsledkem jejich již dlouhodobého výzkumného směřování. Doc. Smetana se k podání žádosti o tento grant koneckonců zavázal i jako hlavní řešitel univerzitního grantu PRIMUS, díky němuž mohl ustavit výzkumný tým ELISS (Experimental Lab for International Security Studies). Klíčovou inspirací pro empirické zaměření projektu se poté stala ruská invaze na Ukrajinu a s tím i spojené debaty v rámci Severoatlantické aliance, kdy se začala intenzivně diskutovat otázka role veřejného mínění ve věrohodnosti vzájemných bezpečnostních záruk a fungování systému kolektivní obrany. „Co formuje postoje veřejností v aliančních státech směrem k pomoci napadeným spojencům a za jakých okolností jsou tyto postoje relevantní pro politické elity, jsou pro mě fascinující otázky jak z pohledu akademika, tak občana, který se znepokojením sleduje vývoj největšího ozbrojeného konfliktu na území evropského kontinentu od konce druhé světové války,“ uvádí.

Dr. Kuzmičová, dříve rovněž vedoucí skupiny podpořené programem PRIMUS pod názvem Integrating Text and Literacy Research (InT&L), započala práci na projektu před dvěma měsíci. Hlavní inspiraci k němu získala během předchozích výzkumů zaměřených na fikci, ale také při působení v zahraničí, zejména při terénní práci v Anglii. Stále častěji narážela na to, že se dostatečně nevěnuje pozornost dětem, které nezajímá převážně fikce, ale naopak čtou velmi zaujatě encyklopedie a jiné informační texty. „Když se ve společnosti mluví o tom, že je potřeba, aby děti četly, tak se tím z 99 procent myslí fikce,“ podotýká dr. Kuzmičová. „Začala jsem tak postupně přemýšlet nad tím, že bych se chtěla podívat na to, co nonfikce dětem přináší. Informační texty přece tvoří ve skutečnosti většinu toho, co přes den čteme. Spousta dětí vám ale řekne, že jim učitelé dokonce zakazují, aby do čtenářského deníku četly encyklopedie, protože je považují za něco podřadného,“ dodává.

Měsíce čekání a finalizování

Výzkumnice a výzkumníky, kteří podávají žádost o získání ERC grantu, čeká vždy dlouhá cesta. Celý proces od formálního podání po podpis grantové smlouvy trvá přes rok. První krok představuje prvotní formulace návrhu projektu, který musí podpořit daná instituce, kde vědkyně či vědec působí. „V mém případě tento proces zahrnoval vyjádření mého institutu, fakulty i univerzity. Následoval několikaměsíční proces psaní a přepisování samotného návrhu projektu, v rámci nějž jsem se zúčastnil několika praktických workshopů, kulatých stolů a seminářů, kde jsem získal zpětnou vazbu. Musím upřímně říct, že výsledný návrh projektu se od prvotního návrhu významně lišil,“ popisuje doc. Smetana a dodává, že hodně času musel věnovat i přípravě rozpočtu, popisu etických aspektů projektu či narativního CV.

Dr. Kuzmičová oproti tomu sepisovala žádost o ERC grant bezprostředně po období pandemie koronaviru. I kvůli tomu nemohla myšlenky na nový projekt rozvíjet příliš dlouho a postupně se obracet na kolegy pro konzultaci. „Napsání grantu bezprostředně předcházelo lockdownové období, které bylo pro mě vzhledem k manažerské pozici ve výzkumu s dětmi, navíc v kombinaci s vlastním rodičovstvím, hodně zátěžové. Tím pádem jsem nebyla v situaci, v níž jsou ostatní žadatelé o ERC, kteří někdy na žádosti sedí opravdu rok a půl soustavně. Což ale na druhou stranu v mém případě bylo štěstí, protože by to ještě přispělo k mnohem většímu stresu z podání,“ přiznává dr. Kuzmičová.

Po odevzdání návrhu čekají výzkumnice a výzkumníci přibližně půl roku, než se dozví, zda postoupili dál. V případě úspěchu mají na přípravu druhého kola, které se skládá z online prezentace a interview, jen několik týdnů. „Neměla jsem čas přemýšlet o tom, že bych mohla postoupit. Pracovala jsem na jiných grantech, což mě úplně pohltilo. Z pozvání na pohovor jsem byla v šoku. Začala jsem se tedy připravovat, ale v tu chvíli jsme dělali terénní výzkum, který nešlo odsunout. Ten mi pak na druhou stranu poskytl živé příklady dětské zkušenosti, které jsem mohla při pohovoru citovat pro posílení argumentace,“ vzpomíná vědkyně a dodává, že samotný pohovor ale hodnotí jako férový a příjemný. „Já jsem čekal možná o něco více dotazů na skladbu týmu či rozpočet, ve finále se ale téměř všechny otázky zabývaly výhradně teorií a metodologií projektu, což mi v zásadě vyhovovalo. Na pohovor jsem se připravoval přibližně měsíc – v tomto období jsem tomu řádově věnoval vždy alespoň hodinu denně,“dodává doc. Smetana.

Oba rovněž shodně oceňují významnou pomoc jejich kolegyň a kolegů, kteří je na této cestě provázeli. V době podání žádosti o ERC grant působila dr. Kuzmičová ještě na Filozofické fakultě UK, kde jí v počátcích výrazně pomohl proděkan pro projektové řízení a grantovou činnost dr. Martin Pehal. „Zprostředkoval mi externí specialistku na technickou stránku žádosti, což mi hodně pomohlo, protože to už bylo za hranicemi mé kapacity. Potřebovala jsem vymyslet vědeckou náplň a kdybych bývala neměla tuto pomoc, tak se má žádost nikdy nezkompletuje v termínu,“ podotýká. V pokročilejší fázi její návrh četla i dr. Markéta Supa, která rovněž působí na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky a s níž dr. Kuzmičová již dlouhodobě úzce spolupracuje. Před podáním projektu se také její žádostí zabývala i Expertní skupina na podporu žadatelů ve výzvách ERC, která vznikla v lednu 2021 na základě Společné deklarace Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky. „Skupina mi dala poměrně dost přísnou zpětnou vazbu a já jsem se s ní tehdy ve 14 dnech, co mi zbývaly, musela vypořádat. Hodně mi tím ale pomohli žádost doladit,“ uvádí.

Doc. Smetana získal dle jeho slov nejdůležitější zpětnou vazbu od svého týmu v ELISS – jmenovitě od Marka Vranky, dr. Ondřeje Rosendorfa a anglické kolegyně, dr. Lauren Sukin. „Ale moc mi pomohla celá řada dalších kolegů a kolegyň v rámci mého centra PRCP, jako jsou Michal Parízek, Michal Onderčo, Petr Janský, Dagmar Vorlíček, Tomáš Weiss, Jan Hornát, Vojtěch Bahenský a spousta dalších,“ jmenuje doc. Smetana. „Velkou pomocí pro mě byla podpora Evy Horníčkové a Pavlíny Hillerové z oddělení vědy FSV UK, Veroniky Syrovátkové a Adély Jiroudkové z Rektorátu UK a celého vedení, projektové týmu a sekretariátu Institutu mezinárodních studií FSV UK, kde pro přípravu podobných projektů máme skvělé podmínky a lidsky velmi příjemné prostředí. Bez této fantastické podpory, která se mi na našem institutu dostává, by byla cesta k ERC mnohem náročnější,“ zdůrazňuje.

Inovativní metodologie

Svými granty oceňuje Evropská výzkumná rada inovativní projekty s myšlením takzvaně „out of the box“, které mají směřovat za hranice poznání v daném oboru a vedou k průlomovým objevům v dané vědecké oblasti, a to v dlouhodobém a celosvětovém měřítku. V tomto ohledu dr. Kuzmičová i doc. Smetana zmiňují zejména inovativní metodologie svých projektů.

V projektu WONDRE budou ústřední autoritou samotné děti. „Existuje spousta výzkumů, v nichž jsou děti pozorované a hodnocené zvenku. Takové výzkumy ale často jen reprodukují představy dospělých o dětech, nepředávají autentickou dětskou zkušenost. Protože jdu cestou zaměřenou na dítě, setkávám se občas u recenzentů s předsudky ve smyslu, že moje data nemůžou být spolehlivá. Podpora od ERC ale dokazuje, že se věda demokratizuje,“ podotýká dr. Kuzmičová. „Můj projekt je založený na myšlence, že pakliže chcete zjistit, jak děti různé věci prožívají, tak je musíte postavit do role experta na vlastní život. Jde poté jen o to vymyslet dostatečně citlivý způsob, jak takový výzkum vést a jaké mít k němu pomůcky,“dodává.

Svým výzkumem chce mimo jiné zmapovat různorodost mezi dětmi a zjistit, jaký typ informačních textů u různých dětských čtenářů funguje. „K dětem se velmi často ve společnosti přistupuje, jako kdyby byly homogenní populací, ale my dospělí jsme taky byli děti a taky nejsme homogenní populace,“vysvětluje výzkumnice, která v roce 2022 získala Cenu Neuron pro nadějné vědkyně a vědce. „Jedním z cílů vzdělávání by měla být výchova ke čtenářství. Chceme mít společnost lidí, kteří budou kritičtí, přemýšliví, angažovaní a aktivní. A informační texty je přesně k tomuto vedou,“ sděluje.

Doc. Smetana v souvislosti se svou zvolenou výzkumnou strategií zdůrazňuje, že dříve nebyla prakticky proveditelná – až teprve překotný vývoj umělé inteligence se pro něj stal impulsem pokusit se využít nové technologické nástroje. „Přelomová je zde do značné míry i snaha využít nástrojů umělé inteligence k designu imersivních, interaktivních a přesvědčivých multimediálních experimentů, kde respondenti mnohem silněji vnímají emoční dopad dané situace a reagují tak realističtěji, než tomu bylo u klasických textových experimentů,“ vysvětluje.

Jeho projekt by měl přinést hlubší poznání toho, jaké faktory ovlivňují veřejné mínění v oblasti kolektivní obrany a jakým způsobem pak toto veřejné mínění ovlivňuje rozhodování na nejvyšší úrovni v aliančních státech. „Vedle klasických odborných článků v akademických časopisech máme v plánu publikovat i kratší texty orientované na veřejné instituce, policymakery a širší veřejnost. Aktuálně pracujeme i na webových stránkách, jejichž součástí by měla být i interaktivní mapa a daty o veřejném mínění v rámci států NATO,“ nastiňuje výsledky projektu.

Oba se ale nyní na novou výzvu, která je v následujících pěti letech čeká, těší a pochvalují si volnost, kterou od Evropské výzkumné rady získávají. Podle slov doc. Smetany by se tím mohly inspirovat i jiné grantové agentury, které takovou svobodu mnohdy neposkytují. „Fakticky tím tak někdy znemožňují přijít se skutečně přelomovými výsledky. Naopak na výzkumníky často přenášejí obrovskou administrativní zátěž, která nakonec znemožňuje věnovat se plně výzkumné práci,“ poznamenává doc. Smetana.

„U ERC se nemusím bát udělat něco trochu jinak, než mám uvedené v projektu. Nemusím se bát něco vyzkoušet, zjistit, že to nefunguje, a začít znovu. V tomto ohledu cítím svobodu, ale vzhledem k velikosti projektu i obrovský závazek,“ uvádí dr. Kuzmičová. „Postupně se smiřuji s tím, že budu mít daleko menší možnost si s výzkumem sama špinit ruce, protože budu muset dohlížet na to, že jednotlivé části projektu drží pohromadě,“ uzavírá vědkyně.

Autor: Kristýna Pružinová

Odkaz na článek na webu Science FSV UK naleznete zde.