Blockchainem k decentralizované energetice

David Plhák

Energetika je vystavena vlivům, jež mají potenciál do budoucna radikálně transformovat podobu celého sektoru a navazujících odvětví. Mezi hybatele změny patří tlak společnosti na přechod k uhlíkové neutralitě, dále pak postupující digitalizace a vliv zaváděných inovací. K často zmiňovaným trendům, jež jsou ovlivněny těmito faktory, patří elektrifikace celé řady průmyslových odvětví způsobená přechodem od neobnovitelných zdrojů k obnovitelným. Dalším očekávaným trendem, který je tažen digitální transformací, je decentralizace výroby energie a rozšíření nabídky zdrojů. Blockchain, který je spíše známý ve spojitosti s kryptoměnami, patří mezi technologie, jenž mají potenciál podílet se významným způsobem na přeměně v energetiky k decentralizovanému modelu.

Od centralizovaného systému k decentralizovanému

Stávající systém výroby a distribuce energie je poměrně silně centralizovaný. Trhu s energiemi často dominuje několik velkých hráčů, kteří si udržují svou výsadní pozici. Stav, vycházející z malé míry rozmanitosti zdrojů a ze strategicko-bezpečnostního hlediska, se postupně mění s nástupem obnovitelných zdrojů a nových způsobů ukládání energie. Diversifikace zdrojů přináší jak rozšíření nabídky, tak i možnost dosažení částečné či plné energetické soběstačnosti jednotlivcům i státům. Samotné rozšíření možností nabídky o více nových zdrojů energie je však jen jednou stránkou procesu decentralizace. I nové zdroje potřebují systém distribuce od dodavatele k zákazníkovi, která se z většiny případů neobejde bez prostředníka. Právě využití blockchainu může pomoci potřebu vstupu dalších stran ve vztahu dodavatel-odběratel minimalizovat.

Jakou roli hraje blockchain?

Blockchain je decentralizovanou databází založena na principu peer-to-peer, v němž je databáze sdílena mezi uživateli. Díky decentralizaci odpadá potřeba centrální autority, která by musela databázi spravovat, uživatelé tak mohou databázi editovat bez potřeby autorizace. Jakákoliv zaznamenaná změna je následně uložena do systému a následně sdílena mezi jeho uživatele. Tato změna je kryptografií navázána na předchozí transakce, což spolu s relativní přístupností historie změn v databází činí blockchain odolným proti podvodům a pokusům o manipulaci.

Klíčovou součástí doplňující peer-to-peer databázi je přítomnost protokolu zvaného „smart contract“, který umožňuje automatické provedení transakcí mezi uživateli. Kromě transakcí lze blockchain využít k poměrně efektivní evidenci dat o spotřebě. Vysoká transparentnost blockchainu představuje i negativní stránku, jelikož přílišná otevřenost může komplikovat ochranu osobních údajů fyzických osob či strategických informací na úrovni státu a právnických osob v podobě informací o spotřebě.

Pro představu by tak obchodování s energiemi na základě peer-to-peer mohlo vypadat tak, že majitel energetického zdroje, kupříkladu solárního panelu na střeše, může v případě přebytku, vyrobenou energii prodat poptávajícím do sítě. Zákazníci by měli možnost odkoupit energii z více zdrojů v závislosti na příznivosti ceny, a to vše bez potřeby mediátora. Všechny transakce by pak byly zaznamenány v transparentní databázi.

Realizovatelnost takového systému by samozřejmě závisela od obecné shody na nastavení systému a právním rámci. Studie PWC Příklady užití technologie blockchain v obchodováním s energiemi a komoditamiod Güntera Dutsche a Neona Steinecka poukazuje na čtyři faktory, na nichž bude záviset úspěšná implementace decentralizovaného obchodu s energiemi. První z nich je obecná shoda účastníků na předem definovaných pravidlech. Dále pak existence právního rámce a regulačních autorit. Jako třetí podmínku uvádí shodu na rolích účastníků. A jako poslední pak možnost ověřit digitální identitu uživatele se skutečnou.

Přínosy decentralizace

Výhodou decentralizovaného systému na rozdíl od centralizovaného je větší flexibilita a schopnost lépe reagovat na aktuální poptávku po energii. Možnost rychlé výměny informací mezi stranou nabídky a poptávky spolu s využitím nových uložišť energie, tak může přispět k řešení otázky, jak zapojit více obnovitelných zdrojů a zároveň udržet stabilitu systému. Dalším pozitivem, jenž decentralizace výroby energie skýtá, je rychlejší přechod k ekologičtějšímu hospodaření v zemích, které ještě nemají plně rozvinutou distribuční sít. Tento přínos je o to významnější, pokud vezmeme v úvahu, že na očekávaném nárůstu spotřeby energií budou z většiny budou podílet státy mimo OECD.

Asi největší výzvou, která před energetikou v souvislosti s inovacemi stojí, je potřeba investic, a to jak do nových zdrojů, tak i k uzpůsobení přenosové soustavy. Tyto investice mohou z určité perspektivy vypadat odvážně, či dokonce extravagantně, a proto budou v mnoha případech vyžadovat silnou politickou vůli k jejich prosazení.