2.11.2017 Slavomír Horák

V neděli 15.10.2017 skončilo první kolo kyrgyzských voleb. Již od dob prvního kyrgyzského prezidenta se o každých volbách v zemi hovoří jako o klíčových a převratných. Tyto volby měly být po dlouhé době první, které nepředcházely či nenavazovaly na nestandardní změnu prezidenta. Připomeňme, že v roce 2005 falšování výsledků parlamentních voleb vedlo k poměrně nenásilnému svržení prvního prezidenta Askara Akajeva a následné volbě Kurmanbeka Bakijeva. Jím založený mocenský systém však v roce 2010 padl pod tlakem demonstrací a násilnými střety v ulicích Biškeku a dalších velkých měst. Země se ocitla na pokraji rozpadu a nové vedení země vzešlé se značným neúspěchem řešilo následný konflikt kyrgyzských a uzbeckých zradikalizovaných skupin na jihu země, jehož výsledkem bylo několik set ztracených životů, desetitisíce uprchlíků, značné materiální škody a především prohloubená nedůvěra mezi kyrgyzskými politiky a předáky uzbecké komunity, nemluvě o rostoucí vzájemné stereotypizaci obou komunit.

Zvolení prezidenta Almazbeka Atambajeva v roce 2011 po přechodné vládě v intelektuálních i mezinárodních kruzích oblíbené Rozy Otunbajevové mělo znamenat stabilizaci moci po dobu šesti let, které umožňovala prezidentovi nově přijatá ústava. Toto období bylo v Kyrgyzstánu charakterizováno skutečně jistou stabilizací ekonomiky i politiky. Kyrgyzstán vstoupil do Eurasijského ekonomického společenství. Dovršením této stabilizace měly být volby v listopadu 2017, které měly potvrdit mírový a bezkonfliktní přechod od jedné moci ke druhé.

Almazbek Atambajev, Zdroj: Reuters

V průběhu roku předcházejícímu volbám i v jejich průběhu se však ukázala naplno specifická politická kultura v zemi. Na jedné straně tak sice stojí relativní svoboda médií, na druhé straně role administrativních zdrojů vládnoucí vrstvy a také osobní animozity mezi lídry. Politické strany v Kyrgyzstánu je totiž nutno považovat spíše za projekty jednotlivých osobností než představitele různých politických názorů a ideologií. A jelikož značná část lídrů politických stran je v politice dlouhodobě, jejich vztahy mohou být značně nevyrovnané a proměnlivé. K tomu se přidává značná korupce zejména v nejvyšším patrech politiky, která umožňuje najít citlivé materiály téměř na každého prezidentského kandidáta.

Administrativní zdroje, jak se obvykle říká zásahům vládnoucí moci do voleb, sehrály v těchto volbách klíčovou úlohu. V první řadě je nutno zmínit úpravy ústavy, kterou prosadil prezident Atambajev a přes parlament protlačila jeho domovská Sociálně-demokratická strana.

Pomocí zastrašování, zadržení i administrativními průtahy se podařilo odklidit řadu méně významných kandidátů i favoritů voleb. Tak již v únoru 2017 byl zadržen (poněkolikáté ve své politické kariéře, která se táhne přes tři prezidenty)  Omurbek Tekebajev, jeden z otců dnešní ústavy a dlouhodobý politický činitel a vůdce strany Ata-Meken. V březnu 2016 byli na základě nahrávek hlasů (jejichž pravost není zcela zřejmá) zadrženi Bektur Asanov (bývalý gubernátor jižní Džalal-Abadské oblasti) a Kubanyčbek Kadyrov (bývalý poslanec z Balykčy v severním Kyrgyzstánu). Rovněž na základě nahrávek byli o něco později zadrženi například bývalý státní tajemník Dastan Sarygulov či Ernest Karybekov, dlouhodobý kritik zejména energetické politiky Kyrgyzstánu blízký k politické straně Ar-Namys dalšího dlouholetého politického činitele Felixe Kulova. Všichni byli odsouzeni v dubnu 2017.

Administrativní zdroje se projevily i nuceným hlasováním státních zaměstnanců, lékařů, studentů či učitelů. Na mnoha místech se vyplácely peníze za některého z kandidátů, přičemž je pravděpodobné, že největší sumy si mohli dovolit Džeenbekov s podporou Atambajeva a milionář Babanov. S ohledem na poměrně vysoký počet stoupenců některých radikálních islámských organizací (řádově až několik set tisíc), které obvykle hlasují za jednoho domluveného a také na příbuzenský vztah Džeenbekova s hlavním kyrgyzským muftím Maksatem Toktomuševem je možné k hlasům pro stávajícího prezidenta připočíst i hlasy založené na náboženském základu. Stávající prezident Atambajev poté zaujal často poměrně radikální pozici vůči ostatním kandidátům či opozičním politikům, a to až do fyzických hrozeb.

Prezidentské volby v roce 2017 se tak staly ukázkou snahy o udržení vládnoucí moci prezidenta Atambajeva prostřednictvím svého kandidáta Sooronbaje Džeenbekova (prezident nemůže kandidovat ani dvakrát za sebou podle nové ústavy). Džeenbekov zastával v letech 2010-2015 funkci gubernátora Ošské oblasti, přičemž jeho hlavní devizou na této funkci podle svědectví mnoha zdrojů byla loajalita a také neschopnost. Byl však blízkým člověkem prezidenta Atambajeva, který jej v březnu 2016 jmenoval do svého prezidentského aparátu. V dubnu letošního roku byl jmenován premiérem Kyrgyzstánu. Jeho výhodou je jeho „jižanský“ původ, který nemá žádný podobně vysoko postavený politik okolo Atambajeva (ten je rovněž ze severu). Dichotomie mezi jižní a severní částí Kyrgyzstánu sice může být mnohými autory podceňována či potlačována, nicméně mezi voliči toto téma rezonuje. A sociální demokraté v čele s Atambajaevem mají svou voličskou základnu především na severu země zatímco na jihu jsou podezřívaví z uzurpace moci severními regiony. Za Džeenbekovem stojí relativně silná regionální základna v Džalal Abádu a také silná rodina, jeden z jeho bratrů je diplomatem a velvyslancem a druhý poslancem a dokonce do jmenování Džeenbekova byl předsedou parlamentu (toraga). S prezidentem Atambajevem je spojena celá jeho politická kariéra po téměř desetileté období. Z hlediska Atambajeva tak byl Džeenbekov logickou a pochopitelnou volbou s jeho postupnou přípravou pro publikum v podobě několika měsíců v premiérském křesle.

Sooronbajev Džeenbekov, Zdroj: Image Credit: AP Photo/Vladimir Voronin

Pravděpodobně poprvé v dějinách kyrgyzských voleb hrál v předvolební kampani významnou roli sousední Kazachstán. Prezident Atambajev se těsně před volbami snažil odvléci pozornost velmi ostrým vyjádřením proti Kazachstánu, kterého obvinil v nedodržování celní unie, do které oba státy patří, a osobně se navezl i do prezidenta Nazarbajeva. Reakce kazašské strany se neomezila pouze na verbální projevy, nýbrž zahrnula i několikadenní blokádu pro Kyrgyzstán důležité hranice. Tato skutečnost šancím Džeenbekova (jakožto kandidáta od prezidenta) mohla spíše ublížit, přestože on sám zároveň vystupoval jako zdrženlivá figura, která se z pozice premiéra snaží vše zahladit. Je zajímavé, že ve stejné době se objevila prohlášení největšího soupeře Omurbeka Babanova o jeho obdivu vůči kazašskému prezidentovi i jím vystavěné centrále. Pokud hovoříme o vztahu k sousedním zemím, potom Babanov (ačkoliv pocházející ze severu) se velmi intenzivně věnoval kampani na jihu, nejen mezi Kyrgyzy, ale také mezi početnou uzbeckou menšinou.

Vítězství Džeenbekova je tak možno přičíst administrativním zdrojům, bezvýhradnou podporou stávajícího prezidenta (přes regionální rozdíly je voličská mentalita v zemi výrazně spojena s osobností v čele země), silnou voličskou základnou strany na severu a jižanský původ samotného kandidáta. Zároveň důkladná příprava v podobě krátkodobého jmenování nového prezidenta do čela vlády vedla k větší známosti Džeenbekova vyplývající z výraznějšího přístupu do médií. Ty, které může ovládat prezident, navíc mohly rozvinout s plnou diskreditační kampaň proti ostatním kandidátům, zejména proti Omurbekovi Babanovovi, u něhož lze v protikampani využít jeho bohatství.

Lze konstatovat, že ačkoliv Kyrgyzstán zůstává v řadě oblastí liberálnější a otevřenější zemí s mnoha relativně svobodně fungujícími médii a politickou kulturou, která zatím umožnila tyto svobody (ve srovnání s okolními zeměmi) zachovat. Zdá se však, že pokud můžeme hovořit o nějakém převratu u voleb, Kyrgyzstán se pomalu dostává zpět k ostatním kolegům. Otázkou zůstává, zda bude pomalu se rodící občanská společnost zabránit další uzurpaci moci, případně i s pomocí nového kola tzv. revolučních demonstrací. S ohledem na zahraniční zájmy (především Rusko a Čína s největším vlivem v zemi) se patrně nebude jednat o smetení celého vládnoucího establishmentu jako v letech 2005 a 2010, nicméně korekce domácí i zahraniční politiky v Kyrgyzstánu směrem k většímu autoritářství patrném u „regionálních kolegů) je jistě možné očekávat. Na druhou stranu Kyrgyzstán již v minulých letech překvapil mnoho expertů i analytiků svým neočekávaným vývojem. Zvláště v této myšlence je skryta určitá nevyslovitelná perspektiva kyrgyzského státu.

Reference: Horák, Slavomír. Kyrgyzské volby nebo předání moci? KRVS FSV UK Web, 2.11.2017. Link: https://krvs.fsv.cuni.cz/KRVS-216.html.