Anna Kapsová

Umělá inteligence (Artificial Intelligence – AI) vykazuje v dnešní době veliké pokroky. Můžeme se s ní setkat v mnoha odvětvích – jde například o automobilový průmysl, mobilní asistenty nebo komunikaci se zákazníky. V těchto případech se nad užitím AI mnoho z nás už ani nepozastaví – v technických oblastech s ohledem na pokroky digitalizace člověk zkrátka užití AI očekává. Jsou však oblasti, kde využití AI překvapuje – jednou z takových je umění skládat hudbu. From The Future World je skladba kompletně vytvořená počítačem.

Protože sama studuji klasickou hudbu, ráda jí poslouchám, zajímám se o skladatele a interprety a denně se pohybuji v hudebním prostředí, zaslechla jsem nedávno od více lidí: „Taky jdeš na ten koncert, kde se bude hrát skladba napsaná umělou inteligencí?“ Z počátku mě tato novinka nepříjemně zaskočila, protože jsem si vůbec nedokázala představit, jak by taková skladba mohla vypadat, jak vůbec vznikla, kdo za jejím vznikem stojí a podobně. Rozhodla jsem se o tom zjistit víc.

O co jde?

Prvním důležitým faktem je, že nejde o zcela originální dílo umělé inteligence. Skladba rozvíjí a navazuje na nedokončený fragment dvou listů/stran známého českého skladatele Antonína Dvořáka, který autor rozepsal před více než sto dvaceti lety. Dílo, tvůrci projektu nalezli v archivu Muzea Antonína Dvořáka v Praze. I název skladby – From The Future World (Z budoucího světa) symbolicky poukazuje na skladatelovu proslulou 9. symfonii Z nového světa.

Umělá inteligence funguje tak, že přijme určitý objem dat, na jehož základě vyprodukuje něco nového, vlastního. Podobně tomu bylo i v tomto případě: Algoritmus dostal k analýze 115 děl Antonína Dvořáka a k nim i nedokončenou skicu, na jejímž základě vznikla kompletně nová skladba o třech větách, založená na motivech komponování světově uznávaného skladatele.

Hudební experiment

Autoři projektu jsou kreativní ředitelé Richard Stiebitz a Filip Humpl z komunikační agentury Wunderman Thompson. Na pomoc si přizvali umělou inteligenci AIVA (Artificial Intelligence Virtual Artist), kterou od roku 2016 vyvíjí lucemburská společnost Aiva Technologies a je nositelem autorských práv skladby. Tato umělá inteligence v minulosti analyzovala přes 30 tisíc partitur skladeb mnoha významných skladatelů od baroka až po 20. století a na jejich základě vytváří vlastní hudbu – jde o tzv. kompozici pomocí neuronových sítí. Autoři si přáli najít skladbu, která nebyla nikdy dokončená a mohla by jí dohotovit právě umělá inteligence, aby se k posluchačům dostalo co nejvíce z tvorby oblíbeného a významného autora.  Nezveřejnit nedokončené dílo Antonína Dvořáka by prý byla škoda. Cílem tohoto experimentu bylo dle slov autorů prozkoumání kreativního využití AI a jejích možností. Usilovali především o to, aby byl výsledek co nejoriginálnějším výtvorem počítače a zásah a vliv člověka minimální.

Jak to všechno začalo

From The Future World není první skladbou vytvořenou výhradně počítačem – již v polovině 50. let 20. století vznikla první podobná kompozice. Klíčový byl ve vývoji komponování hudby umělou inteligencí rok 1980, kdy kalifornský skladatel a profesor David Cope vyvinul systém EMI, fungující podobně jako AIVA – uměl složit zcela novou skladbu na základě analýzy již existujících děl. Dnes se vytváření hudby pomocí umělé inteligence rychle rozvíjí a nabízí řadu nových možností a příležitostí k experimentování.

Jak je AIVA zdatná?

To, co umělá inteligence AIVA dokáže zkomponovat, by se dalo označit jako obohacený notový záznam – mimo noty přináší nové hudební souvislosti a například i nálady a emoce. Systém se pokouší rozvést určitý motiv a sám pak zhodnocuje, jak se mu líbí. Zajímavostí je, že zatím není schopný instrumentace pro celý orchestr, ale umí zdatně zkomponovat čtyřhlas – to překvapilo i samotné autory projektu Filipa Humpla a Richarda Stiebitze. Důležitou roli hraje také otázka naložení se skladbami z různých období nebo zhodnocení hudební formy, protože jedna skladba jich v sobě obsahuje mnoho a mohou se vzájemně lišit. Zkomponovat jeden základní hudební motiv systému trvá přibližně 24 hodin. Partitury 115 Dvořákových děl zpracovávala asi měsíc, samotnou skladbu komponovala zhruba týden. Vznikly tak tři věty, každá přibližně 5 minut dlouhá. Při skládání první věty vycházela AIVA z nedokončeného fragmentu a další dvě věty vznikly pouze na základě rozboru všech možných motivů ze skladeb Antonína Dvořáka. AIVA se mj. stala prvním systémem umělé inteligence, které byl francouzským správcem autorským práv SACEM přiznán statut skladatele/autora – její skladby tak vychází pod vlastním jménem.

Uskutečnění projektu a finanční podpora

Hotovou skladbu From The Future World si mohlo publikum vyslechnout v několika fázích. Nedokončený fragment Dvořákova díla se dochoval ve verzi pro klavír, a proto je první část nové skladby určená také pouze pro klavír. Tuto část nahrál a letos na jaře v Bruselu premiéroval český klavírista Ivo Kahánek. Druhá část skladby je určená pro orchestr a zazněla v létě na festivalu Rock for People v rámci koncertu PKF – Prague Philharmonia ve spolupráci s kapelou Vypsaná Fixa. Vrcholem projektu bylo provedení třetí části skladby v pražském Rudolfinu 15. listopadu letošního roku – opět v interpretaci orchestru PKF pod taktovkou francouzského šéfdirigenta Emmanuela Villauma. Koncert se uskutečnil v rámci letošního orchestrálního cyklu zaměřeného na prezentaci děl, která byla inspirována díly jiných skladatelů – skladba From The Future World tak do cyklu vhodně zapadá.

Sponzory projektu byla samotná agentura Wunderman Thompson, orchestr PKF, který se mimo klasický repertoár věnuje i experimentální tvorbě a významnou měrou také přispěla Komerční banka.

Ohlasy

K celému projektu se vyjádřilo mnoho lidí, dokonce i tací, kteří mají přímou osobní vazbu na Antonína Dvořáka: Autoři projektu konzultovali svoje představy a výsledky s doposud žijícím prapravnukem českého skladatele Petrem Dvořákem. Ten se zamýšlel nad tím, co by asi Antonín Dvořák řekl na komponování skladeb s pomocí algoritmu. Říká, že nemůže s jistotou tvrdit, jestli by v ní poznal dílo svého prapraděda, ale skladbu hodnotí vcelku pozitivně. Dále se k experimentu vyjádřila i ředitelka Muzea Antonína Dvořáka Veronika Vejvodová, která spekulovala o již zmíněném zhodnocení formy a kompozici dalších dvou vět skladby, a zdůrazňovala, že nejde pouze o technickou záležitost. Sólista první věty, přední český klavírista Ivo Kahánek, pak například zmínil obrovský technologický potenciál umělé inteligence, ale i vysokou míru rizika s ní spojenou.

Lidský faktor

Přestože je umělá inteligence schopná napsat vlastní skladbu, stále nejde o opravdovou hudbu se vším všudy – tento typ hudby lze považovat spíše za technický. Počítač umí dodržet jisté zákonitosti, jako například tóninu, a vyprodukovat notový zápis, který však postrádá dynamické značky, agogiku (vysvětlit) a označení tempa. Sólista Ivo Kahánek tvrdí, že skladba zkrátka není umělecky ani výrazově přesvědčivá. To vše záleží na interpretaci, která teprve přináší skladbě ten pravý lidský rozměr. Je tedy patrné, že pro kompletní výsledek se vším všudy je lidský interpret nezbytně nutný.

Co z toho plyne?

Umělá inteligence má v dnešní době veliké možnosti a může otvírat nové obzory, přinášet mnoho zajímavých příležitostí pro experimentování a rozvíjet další a další odvětví. Práce s hudbou mezi ně určitě patří – pokud tedy bude hudbu pouze skládat a upravovat a lidé ji budou následně dotvářet a interpretovat. I mně se skladba From The Future World líbila. Zkoumání technických možností a vývoj umělé inteligence je dnes již něčím, co nás tolik nepřekvapuje. Co se ale stane, pokud umělá inteligence vstoupí i do role interpreta a naprosto tak vymizí lidský faktor? Co když začne zcela nahrazovat přirozené lidské dovednosti, jako je malování nebo skládání hudby? A je vůbec umělá inteligence schopná dosáhnout stejné nebo i lepší úrovně schopností, než mají lidé? Nad těmito otázkami bychom se měli zamýšlet, a především si být vědomi rizik, která s sebou umělá inteligence přináší. Věřím, že nikdo z nás by nechtěl přijít o umění, které nevzniklo nijak jinak než skrze rozmanité lidské dovednosti, které má určitě každý z nás.

Tento blogový příspěvek vznikl v ZS 2019/2020 v rámci semináře JTB 317 - Společenské a ekonomické dopady digitalizace.