Jan Kousal

Lední hokej je označován za nejrychlejší kolektivní hru na světě. V Česku se těší velké oblibě, dokonce se někdy považuje za národní sport číslo jedna. Však také Čechům – počítáme-li i úspěchy někdejšího Československa – patří v historickém pořadí zemí podle počtu titulů z mistrovství světa třetí místo za suverénním duem Rusko a Kanada (celkem 12 vítězství).

V dnešní době, kdy český hokej spíše stagnuje a úspěchy sbírá jen pomálu, přichází tým kolem Čecha Boba Tetivy s převratným vynálezem. Projekt s názvem Sense Arena funguje na principu virtuální reality a zaměřuje se na rozvoj hráčských dovedností.

Prvenství pro Liberec, zájem i ze zámoří

Aplikaci, o níž se často hovoří v souvislosti s revolučním potenciálem v hokejové přípravě, začal Tetiva testovat v severočeském Liberci za spolupráce tamních Bílých Tygrů v prosinci 2017. Liberecký klub se dokonce, jak uvádí na svém oficiálním webu, stal jedním z oficiálních partnerů programu, podobně jako třeba Český svaz ledního hokeje nebo Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.

Cílem českých vývojářů je rozšířit hokejovou virtuální realitu do tradičních hokejových zemí. Podle aktuálních údajů z oficiálních internetových stránek sensearena.com si celkem 81 cvičení v Sense Areně vyzkoušelo už 1 513 registrovaných hráčů ze šesti zemí světa. V Česku vedle Liberce využívá technologii také jihlavská Dukla nebo Rytíři Kladno.

Sense Arena neunikla pochopitelně ani pozornosti klubů severoamerické NHL. Vůbec první instalace u některého z účastníků nejslavnější hokejové soutěže světa proběhla podle webu NHL v říjnu 2019 u týmu Vegas Golden Knights. To, že se aplikace ujala právě v Nevadě, není náhoda. Na začátku roku 2018 i o 12 měsíců později byl totiž projekt podle televize Seznam prezentován v Las Vegas v rámci největšího světového veletrhu spotřební elektroniky CES.

Jako ve skutečnosti? Skoro!

Kromě klasických brýlí, které k virtuální realitě neodmyslitelně patří, je k tréninku v Sense Areně zapotřebí také speciální hokejky. V místě, kde ji hokejista drží, má v sobě zabudované speciální vibrační moduly, jejichž funkcí je simulovat nárazy kotouče do hokejky.

Jak vypadá prostředí simulované virtuální realitou popisuje útočník libereckých Bílých Tygrů Michal Bulíř: „Nejen, že kolem sebe po nasazení brýlí vidíte hokejovou arénu, ale hokejka i vibruje a reaguje podle toho, jak odehráváte puk. Střela z první je cítit úplně jinak, než když střílíte tahem. Vše je skoro takové, jako ve skutečnosti,“ řekl Bulíř ve svém vyjádření pro web Bílých Tygrů.

Důraz na rychlost rozhodování

Hlavní smysl Sense Areny přiblížil zakladatel projektu Bob Tetiva následovně: „Vedle stále dokonalejší fyzické přípravy sportovce ovlivňuje jeho výkon stejně vysokou měrou i jeho hlava. To, jak je rychlý v rozhodování, jakou má prostorovou orientaci, jak umí oddělit pohyb horní a spodní části těla, a jak čte hru, je stejně důležité jako jeho fyzička.“

Jeho slova potvrzuje útočník Benátek nad Jizerou, farmářského týmu Liberce, a libereckého výběru do dvaceti let Jakub Rychlovský: „Hráč si nasadí na hlavu brýle a promítá si různá cvičení, která jsou velmi pestrá. U některých se člověk i celkem zadýchá, takže někdy to může být i fyzicky náročné.“

O Sense Areně se pochvalně vyjadřuje i dlouholetý trenér mládežnických výběru Milan Plodek, jenž hovoří i o hlavních devizách nové technologie: „Je to rozhodně dobrá věc. Rozvíjí to herní myšlení a rychlost v rozhodování. Možná je to budoucnost hokeje,“ uvažuje liberecký kouč.

Plodkův svěřenec Rychlovský je však přece jen zdrženlivější: „V současné době je virtuální realita ve vývoji a myslím si, že je to zatím na takové úrovni, že se hráč nezlepší tak, aby měl lepší střelu, přihrávku nebo další hokejové skills. Člověk se ale může zdokonalit v postřehu a čtení hry.“

Přístup hráčů individuální

Podobně jako například suchá letní příprava má i trénink ve virtuální realitě jak své zastánce, tak i odpůrce. Milan Plodek říká: „S virtuální realitou je to podobné jako se všemi ostatními metodami. Někdo si to jednoduše oblíbil více, někdo zase méně. Vím, že u nás v Liberci jsou kluci, kteří Sense Arenu navštěvují pravidelně. Soupeří mezi sebou i s hráči Benátek. Na druhou stranu jsou i hokejisté, kteří to nevyhledávají.“

„Výhodou je, že se virtuální realita dá využívat celoročně. Navštěvují ji jak v létě, tak i přes zimu, kdy je sezóna v plném proudu. Máme vypsané přesné časy, kdy se kluci, přes Vojtěcha Fialu (vedoucí sportovních tříd, Bílí Tygři Liberec), mohou zapsat,“ popisuje Plodek. „Z osobního hlediska beru Sense Arenu spíše jako zpestření přípravy. Je to zábavná forma tréninku,“ přidává osobní náhled mládežnický reprezentant Rychlovský.

Skutečně hokejová revoluce?

Jestli je Sense Arena opravdu revoluční, ukáže rozhodně až budoucnost. Jako člověk, jenž se v hokejovém prostředí pohybuje několik let, však můžu, i na základě hráčských a trenérských výpovědí, potvrdit, že hokejová veřejnost je virtuální realitě nakloněná. Jak je ale názorně vidět na příkladu Jakuba Rychlovského, Sense Arena je teprve ve vývoji, a tak není divu, že ji hráči zatím berou spíše jako zpestření přípravy.

Je vůbec otázkou, zda se někdy virtuální realita v hokeji dostane do takové fáze, kdy ji i samotní hokejisté budou brát jako seriózní součást tréninku. Prvním předpokladem k tomu je technické zlepšení systému jako takového. Nejen v hokeji, ale i v dalších odvětvích má virtuální realita k dokonalosti daleko. Zatím. Dalším nezbytným kritériem by měla být snadná dostupnost technologie. V momentě, kdy Sense Arena nebude k dispozici všem týmům z nejvyšších soutěží, hrozí, že hráči budou brát aplikaci jako určitou formu luxusu oproti těm, kdo ji ve svém zázemí nemají. Důležitým faktorem úspěchu či neúspěchu virtuální reality bude také, jak se jí podaří začlenit do obecné hokejové kultury. Vzhledem k tomu, jak příznivě se k ní hokejová veřejnost staví, by to však neměla být překážka.

V každém případě je třeba ocenit přínos nově vzniklé technologie. Zdá se mi, že lední hokej pomalu spěje k době, kdy bude dosažen vrchol fyzický. Až ten moment definitivně přijde, budou atributy jako herní inteligence nebo cit pro hru mnohem důležitější. Za tohoto předpokladu může být trénink ve VR skutečným přínosem. A kdoví. Třeba se jednou do Čech vrátí díky Sense Areně i medailová doba.

Tento blogový příspěvek vznikl v ZS 2019/2020 v rámci semináře JTB 317 - Společenské a ekonomické dopady digitalizace.