3.6.2018 Karel Svoboda

Není to asi příběh, který bude plnit stránky novin po světě. Dokonce to ani zase tolik nevypovídá jen o Rusku, protože si stačí vzpomenout na případ Enron. Přesto je situace kolem analytika největší ruské banky Sberbank, jmenovitě tedy její investiční divize Sberbank CIB, Alexandra Faka, zajímavá. Tento člověk byl spolu se svojí kolegyní Annou Kotelnikovou hlavním autorem analytických zpráv o Gazpromu a Rosněfti. V nich přitom netvrdí nic menšího než to, že obě společnosti jsou ohromným způsobem neefektivní a že rozhazují peníze na projekty, které nemají s jejich hlavní činností vůbec nic společného. Nutno říci, že kdo se aspoň trochu o operace těchto dvou společností zajímá, nebyl výsledky zpráv nijak překvapen. Přesto, byl po vydání tohoto reportu ze Sberbank CIB v květnu 2018 vyhozen.

Kritika operací obou společností mířila do nejvyšších pater ruské politiky. Šéfem Rosněfti je téměř všemocný Igor Sečin, který není zrovna známý jako přesvědčený liberál. U Gazpromu, kterému vládne Alexej Miller, sice politická váha jeho šéfa není tak zřejmá, ale závěry, že hlavními „beneficienty“ byli Strojgazmontaž a Strojtransněftěgaz, které vlastní Arkadij Rotenberg a Gennadij Timčenko, mířily přímo do okolí samotného prezidenta Vladimira Putina. Nebylo tedy ani divu, že oba dva vzbudily takový ohlas v ruské politice.

Analýza činnosti Rosněfti byla vydána už v roce 2017, jmenovitě v listopadu. Její autoři v ní kritizovali fakt, že Rosněfť, namísto toho, aby snižovala dluh, jej ještě navýšila, a to nákupy za 22 miliard dolarů od roku 2013, kdy pohltila jinou energetickou společnost, tedy TNK-BP. Od té doby koupila aktiva v Egyptě, silně se angažuje ve Venezuele či indické rafinerie. Přitom, jak autoři uvádějí, hlavním problémem v případě Rosněfti jsou hlavně ambice Igora Sečina. Právě jimi pak zdůvodňují svoji skepsi vůči akciím společnosti. Aby toho nebylo málo, v reportu se objevuje i poukaz na velmi kreativní způsob podávání informací investorům, například jako u dluhu, který Rosněfť hodnotí na 35 miliard dolarů, přičemž ale zapomíná na to, že od čínské CNPC přijala platbu předem, kterou je nutné zahrnout do dluhu, protože za ni bude muset dodat ropu. Tím se pak celkový dluh navýší na ne už tak pěkných 73 miliard dolarů.

This picture taken on Sept. 19, 2012 shows Sberbank's headquarters in Moscow. Photo by AFP

Upřímně, analytický report, byť jinak kvalitně zpracovaný, má svoje mouchy. Nazvat kapitolu „A nyní si pojďme něco říci o Igorovi“, či obraty jako „stalinistické zkazky o výtkách zaměstnancům a následném odvádění policií“ by se asi v podobném dokumentu objevit neměly. Sporné je i poukazování na Sečinovy osobní vlastnosti. A pochybnosti o jeho schopnostech se daly také vyjádřit o něco lépe. Jinak ale celá zpráva působí vrcholně profesionálně, její závěry jsou pečlivě argumentované. I proto se nejspíš jejím autorům nic vážnějšího nestalo, byť si lze představit, že Igor Sečin je za ni nechválil.

Výrazně horší byla ale reakce na další z reportů, tentokrát neveřejný, respektive určený pouze pro kvalifikované investory, který se týkal společností Gazprom a Lukoil. V části věnované Gazpromu se analytici Sberbanku CIB zabývali stavbami této společnosti, jmenovitě plynovody Síla Sibiře, Nord Stream 2 a Turkish Stream. Ani zde nešetřili s politicky velmi výbušnými prohlášeními, podle kterých má ze staveb Gazpromu největší zisk nikoli ruský stát, ale dodavatelé těchto staveb, tedy Gennadij Timčenko a Arkadij Rotenberg. Už jedna z prvních vět, „Rozhodnutí Gazpromu dávají perfektně smysl, pokud je hlavním smyslem společnosti blahobyt jejích dodavatelů, nikoli komerční zisk“, dává tušit, že report se nesnažil halit závěry do diplomatických formulací.

Zpráva si prostě a jednoduše stanovila hypotézu, že zmiňované stavby, které z jejího pohledu představují aktiva snižující hodnotu společnosti Gazprom, jsou ve skutečnosti prospěšné pouze jejich dodavatelům. Prochází následně každou z nich, vysvětluje, proč náklady překračují výnosy. Jak navíc dodává, zatímco náklady jsou poměrně konkrétní a jasné, výnosy se skrývají v mlze odhadů. Zvláště v této části je velmi přesvědčivá, částečně i proto, že se podobné závěry objevily už i u jiných autorů. V drtivé většině případů pak dodavateli staveb byly právě společnosti dvou zmiňovaných podnikatelů, tedy Timčenka a Rotenberga.

Autoři se nevyvarovali formulací, které nejsou v analytických zprávách respektované organizace, kterou Sberbank CIB je, příliš obvyklé, což se také stalo předmětem kritiky. Věty jako „a je pak opravdu něco zjistit, že Síla Sibiře není nejvíce hodnotu ubírajícím projektem Gazpromu, alespoň pokud bereme v potaz historické ceny“, opravdu příliš typické nejsou, stejně jako tvrzení, že projekty obcházející Ukrajinu jsou prostě jen geopoliticky motivované. Vůbec je celý report psán jazykem, který mně osobně příliš nesedí, tedy poněkud familiárně, často ve zlehčujícím tónu. Pokud by výtky směřovaly jen sem, asi bych se pod ně mohl v klidu i podepsat.

Nutno ale říci, že ani z odborného hlediska nebyla zpráva přijata zcela bez výhrad. Zatímco samotná analýza nákladů a výnosů je velmi zajímavá a mimo vši pochybnosti podložená, není příliš jasné, proč autoři neberou v potaz například otázku bezpečnosti dodávek. U plynovodu Síla Sibiře neuvádějí poměrně dlouhodobé diskuze o jeho trase, kdy Čína měla primárně zájem na nákupu surovin nikoli na západě země, ale na mnohem hustěji osídleném východním pobřeží. I nabízený obchod v roce 2010, který autoři uvádějí, podmiňovala Čína velmi nízkou cenou zemního plynu. Autoři studie tak představují pouze jeden z pohledů, tedy ten, že veškerá stavební činnost Gazpromu je zaměřená na zisky dodavatelů. Takový závěr je, z mého pohledu, až příliš zjednodušující. Pro větší přesvědčivost by bylo určitě dobré se zabývat i jinými možnostmi. Pokud by tedy směřovala hlavní část kritiky tímto směrem, asi bych se pod ni mohl i podepsat.

Source: Flickr

Kritika šéfa Sberbanku Germana Grefa šla ovšem jiným směrem. Analytická zpráva je podle něj neprofesionální, založená na pochybných informacích. Jako taková podle něj neplní etické normy banky. Nijak ovšem nerozvedl, myslí-li Gref se zároveň omluvil i Timčenkovi a Millerovi za to, že jsou takto v reportech zmiňováni. Nutno říci, že taková reakce není zrovna zvykem. Analytické zprávy se rozhodně nevydávají s tím, aby byly na zkoumané společnosti „hodné“. Je přitom jasné, že za názor analytika sám šéf banky ani nezodpovídá. Navíc tvrdil, že Fak přiznal svoje chyby a přijal odchod dohodou, což ovšem Fak následně odmítl jako nepravdivé. Gref tak jen přispěl ke spekulacím, že opravdu nejde o profesionalitu, ale o politické ohledy. Nutno říci, že takto i vzbudila kritiku odborné veřejnosti.

Situace zpochybňuje důvěryhodnost analytických reportů Sberbanku CIB a ruských společností obecně. Jestliže se je nucen analytik řídit nikoli vlastním názorem založeným na kvalifikované analýze, ale ohledy na zkoumanou společnost a na politické vztahy, nelze takové zprávy brát příliš vážně. Z hlediska ohrožení reputace pak nebude relevantní ani zdůvodnění, že je celý report psán jazykem, který do podobného textu nepatří, popřípadě že závěry o plánování projektů Gazpromu pouze pro zisk dodavatelů jsou značně zjednodušené. Každá ze stran si tak svůj závěr zvládne obhájit. Nicméně škoda byla napáchána a o to větší nároky budou na další reporty kladeny.

Reference: Svoboda, Karel. Trest za kritiku Kremlu či za nedostatek profesionality? KRVS FSV UK Web, 3.6.2018. Link: https://krvs.fsv.cuni.cz/KRVS-254.html.