Jakub Řezníček

Představte si, že nebudete muset do kanceláře – s vašimi kolegy se setkáte ve virtuální místnosti, psát budete na virtuální tabuli a hýbat s virtuálními objekty pomocí vašich rukou. Tak podle některých firem vypadá budoucnost pracovního prostoru. Podle odhadů společnosti Pricewaterhouse Coopers bude virtuální či rozšířenou realitu v roce 2023 používat ve své práci téměř 23,5 milionů lidí.

Hudba budoucnosti? Ne tak docela

Představa toho, že si doma u svého stolu nasadíme brýle, které nás přenesou do úplně jiného světa se zdá jako sci-fi. Současné podmínky ale rychlejšímu vývoji a rozšíření virtuální reality přejí. V době celosvětové pandemie COVID-19 většina zaměstnanců opustila své kanceláře a pracuje z domova. I když domácí prostředí může být v mnoha ohledech příjemnější, člověku stále chybí osobní, fyzický kontakt. V posledních měsících se pracovní život přenesl na platformy jako Zoom či Microsoft Teams. Právě Microsoft Teams či Slack nabízí určité digitální pracovní prostředí, které ovšem nenahradí to reálné. Podle firmy Spatial se produktivita a pozornost u lidí údajně zvýší, když si prezentující či přednášející zapnou kameru. Celková produktivita se ovšem dle dostupných zjištění nedostane na úroveň fyzických porad a meetingů. A právě od toho tu jsou nová virtuální prostředí. Na ty se soustředí softwarové firmy jako Spatial či MeetVR. Ty nabízejí setkávání s kolegy ve zcela virtuálních pracovních místnostech. Toto může znít jako vzdálená hudba budoucnosti, není to ovšem úplně pravda. Tyto řešení už se v dnešním světě vyskytují a jejich používání čím dál tím víc roste – zvláště díky současné koronavirové pandemii.

Jak to vypadá v praxi?

Jak se do tohoto virtuálního prostředí dostaneme? Zcela jednoduše. Stačí mít k dispozici brýle s virtuální či rozšířenou realitou. Ty si nasadíme a vstoupíme tak do našeho pracovního prostoru. Ten tvoří několik oken s otevřenými programy, tabulkami, obrázky… S těmi můžeme interagovat buďto přes speciální ovladače – v případě použití virtuální reality, či na věci přímo „sahat“ – to platí v případě využití rozšířené reality. Používat můžeme také různé hlasové povely. Nemusíme se omezovat pouze na sezení na jednom místě – není problém se zvednout a chodit po místnosti – přitom si můžeme jednotlivá okna připnout na naše stěny či si nastavit, aby nás určité okno vždy následovalo.

Zkontrolujeme náš kalendář a vidíme, že je čas se připojit na virtuální meeting. Zmáčkneme tedy tlačítko „Připojit se“ a rázem se ocitneme v úplně jiné virtuální místnosti. U stolu už sedí tři další kolegové. Můžeme vidět jejich digitální tváře, vidíme, jak otevírají ústa když mluví. Na stole můžeme pohybovat s předměty, na kterých celý tým spolupracuje, nebo se zvednout a odejít k tabuli, na kterou napíšeme pár svých poznámek.

Právě toto setkávání s kolegy se podle technologických společností ukázalo jako velice efektivní – například MeetVR uvádí, že navýší produktivitu zaměstnanců až o 25 %. Firmy tvořící prostředí pro virtuální meetingy v rámci rozšířené či virtuální reality často uvádí jako výhodu, že pokud se ocitneme ve virtuálním prostředí, nemůže nás nic rušit – nesaháme po telefonu kdykoliv přijde nějaké upozornění. Přímé interakce s různými předměty či přímo lidmi, se kterými se vidíme „face-to-face“ také zapříčiňují to, že se obsah schůzek více a živěji pamatujeme.

Háčky? Je jich několik

Představa, že se budeme pohybovat v podobném virtuálním světě, zní lákavě, neobejde se to ovšem bez háčků. Prvním z nich je cena. Samotné pořízení virtuálního prostoru nenabízejí firmy až tak draze, problém je ale v cenách zařízení, na kterých virtuální prostor spustíme. Tyto prostory jsou uzpůsobené na většinu nejrozšířenějších zařízení jako je Oculus či Microsoft HoloLens. Tyto zařízení jsou ale velice drahé – jejich cena se pohybuje v řádech desetitisíců korun.

Dalším problémem se stává zabezpečení soukromí. Lidé budou poskytovat scany svých tváří a postav, meetingy budou nahrávané a ani na další „maličkosti“ není náš právní řád připraven. Zaměstnavatelé si budou muset dávat velký pozor, kolik a jaká data budou o svých zaměstnancích shromažďovat. Nemluvě o hrozbě hackerských útoku a potřeby zcela špičkového zabezpečení těchto dat.

Práce v takovém prostředí už není takové sci-fi jako v minulosti – velké korporáty budou určitě do podobných možností alespoň částečně investovat a současná koronavirová situace rozvoji virtuální reality rozhodně hraje do karet. Otázkou ovšem zůstává, za jak dlouho a jestli vůbec se tyto technologie rozšíří přes hranice technologicky avantgardních velkých firem do běžného, normálního pracovního života.

Tento blogový příspěvek vznikl v ZS 2020/2021 v rámci semináře JTB317 - Společenské a ekonomické dopady digitalizace.