Tři úspěšně obhájené disertační práce na IMS!

Kateřina Šimová obhajovala disertační práci na téma Cesty do Utopie. K obrazu sovětského Ruska v prostředí československé kulturní levice v meziválečném období. Práce byla psána v českém jazyce. 

Předkládaná práce je věnována vztahu československé kulturní levice k sovětskému Rusku v meziválečném období. Zabývá se obrazem sovětského Ruska, který se v tomto prostředí utvářel, přičemž poukazuje na to, že pro řadu československých levicových umělců a intelektuálů sloužil jako nosná konstrukce pro vlastní vize ideálního společenskopolitického uspořádání. Obraz sovětského Ruska tak v jejich pojetí představoval utopii v tom smyslu, jaký tomuto fenoménu připisuje sociolog Karl Mannheim. Předkládaná práce popisuje proces vzniku tohoto utopického obrazu v prostředí československé kulturní levice počátkem dvacátých let, mapuje proměny jeho tematické a motivické struktury a sleduje jeho rozpad na pozadí ideového štěpení československé kulturní levice na konci třicátých let. Tento proces je sledován na souboru cestopisů, v nichž levicoví umělci a intelektuálové formulovali své bezprostřední dojmy a zkušenosti z této země. K jejich analýze je pak využita metoda sémiotické textové analýzy. Prostřednictvím analýzy konfrontačních a transformativních funkcí utopického obrazu sovětského Ruska se předkládaná práce pokouší objasnit postoje a stanoviska československých umělců a intelektuálů k sovětskému Rusku v kontextu společensko-politické situace meziválečného období a v širších souvislostech meziválečného evropského vývoje, s důrazem na roli a odpovědnost intelektuálních elit. Dospívá k závěru, že rozchod s utopickým obrazem sovětského Ruska nastal ve chvíli, kdy pro část levicových intelektuálů přestal plnit potřebné konfrontační a transformativní funkce, a začali proto z nitra tohoto utopického myšlení poukazovat na jeho ideologické znaky. Katalyzátorem tohoto procesu se stal eskalující útok na moderní umění v podobě sovětské kampaně proti formalismu, který pro avantgardu znamenal zásadní ohrožení jejího utopického projektu proměny světa pomocí magické moci obrazu a slova.

Václav Lídl obhájil disertační práci na téma Proměny středoasijského regionálního komplexu energetické bezpečnosti po roce 1991: Případ plynovodu Turkmenistán - Čína. Práce byla psána v anglickém jazyce.

Předkládaná doktorská práce se zabývá energetickou bezpečností v regionu Střední Asie s důrazem na sektor zemního plynu. Výzkum se snažil zodpovědět otázku, zdali jsou jednotliví státní aktéři ve Střední Asii ve formulaci své energetické politiky více nakloněni strategickému nebo tržnímu přístupu k formulaci energetické politiky. Zodpovězení této výzkumné otázky cílilo na lepší pochopení přístupu jednotlivých státních aktérů k velkým infrastrukturním projektům, jako je stavba plynovodu Střední Asie – Čína. Pro potřeby práce byl zkonstruován regionální komplex energetické bezpečnosti Střední Asie, do kterého bylo kromě pětice středoasijských států zahrnuto také Rusko a Čína jako dva majoritní importéři zemního plynu z regionu. Na základě teoretické literatury byl poté sestaven model pro posuzování sektoru zemního plynu z hlediska formulace energetické politiky jednotlivých státních aktérů. Tento model byl následně aplikován na tři případové studie klíčových státních aktérů v rámci regionálního komplexu energetické bezpečnosti Střední Asie. Jedná se o případové studie na Rusko, Čínu a Turkmenistán. Na základě aplikování kritérií modelu na jednotlivé případy výzkum došel k závěru, že v případě všech tří aktérů regionálního komplexu energetické bezpečnosti Střední Asie převažoval ve zkoumaném období po rozpadu Sovětského svazu strategický přístup k formulaci energetické politiky. Totéž se projevilo i při formulaci energetické politiky jednotlivých aktérů v případě výstavby plynovodu Střední Asie – Čína. Je však nutné poznamenat, že se projevovaly i prvky tržního přístupu k formulaci energetické politiky, nicméně zůstaly v minoritě.

Mikuláš Zvánovec psal disertační práci na téma Der nationale Schulkampf in Böhmen. Deutsche und tschechische nationale Schutzarbeit im Schulwesen vor dem Hintergrund der Demokratisierungsprozesse in Cisleithanien (1880-1918). Práce byla psána v německém jazyce. 

Liberální politické změny v Habsburské monarchii na přelomu 60. a 70. let 20. století, zejména dané prosincovou ústavou z roku 1867 a následnými školskými zákony vytvořily nezbytný rámec pro existenci německých a českých školských spolků, které prosazovaly a rozšiřovaly jednojazyčné vzdělávání v Čechách budováním tzv. menšinových škol. Lokálně působící spolky byly brzy nahrazeny centrálními organizacemi, jmenovitě německým spolkem Deutscher Schulverein ve Vídni (Deutscher Schulverein) a českou Ústřední Maticí Školskou v Praze. Oba spolky byly založeny roku 1880 a zaměřovaly se zejména na jazykově smíšená území. Tato studie se zaměřuje na dynamiku národní soutěže v oblasti školství a porovnává činnost těchto dvou organizací na pozadí politické demokratizace, masové mobilizace a sociální otázky období konce století. Srovnávací analýza proklamací, aktivit a politických kontaktů konkurenčních ústředních školských spolků má za cíl revidovat teze o postavení a významu těchto organizací a ukazuje jejich velmi úzkou vzájemnou závislost na sociálních a politických procesech Rakouska-Uherska.