Blízký východ a Evropská unie: jaká je naše role?

24. 2. 2020 Emma Letham

Setkání odborníků a široké veřejnosti v Café Evropa na téma vztahu Evropské unie k Blízkému východu, které proběhlo v pondělí 24. 2., mě nalákalo svým kontroverzním tématem a také překvapilo svou rétorikou, na kterou ve veřejné diskuzi na toto téma nejsem zvyklá. Navzdory možným očekáváním se konverzace netočila kolem ozbrojeného konfliktu a vojenské intervence, ani kolem odrážení migrantů od evropských hranic, z něhož se (nejen u nás) stalo obzvlášť oblíbené politikum. Obě řečnice se naopak zaměřily na samotné jádro problému a řešení jeho původu, nikoliv projevů. Podstatná část debaty ředitelky Herzlova centra izraelských studií Ireny Kalhousové s političkou a diplomatkou Janou Hybáškovou se věnovala především demografickému vývoji na Blízkém východě a tomu, jak se s ním Evropská unie i tamní vlády umí či neumí vypořádat.

Jako zásadní vnímaly obě mluvčí roli Evropské unie co do možnosti poskytování humanitární pomoci a rozvíjení daných regionů. Paní Hybášková konkrétně upozornila na zásadní význam evropské snahy o stabilizaci celé oblasti. V zemích zasažených doslova populační explozí, mezi něž patří například Egypt nebo Irák, je v tomto ohledu jedním z horkých témat rodinná politika a výchova k sexuálnímu zdraví, kterou nejsou schopny samy zajistit a se kterou Evropská unie teoreticky může pomoci. Osvěta týkající se reprodukčního zdraví je bezpochyby nejen cestou k získání kontroly nad demografickým problémem, ale také ke zvýšení úrovně společnosti samotné. Jde ale také o zlepšení pozice žen, které by rázem získaly větší množství možností k seberealizaci i jinak než prostřednictvím mateřství. Zároveň je ovšem nasnadě otázka, zda nejde o příliš evropský přístup.

Obě dámy zastávají názor, že zasažené státy mají o podobnou intervenci zájem a že se nejedná o náboženskou záležitost vymezování rodinných rolí nebo averzi k používání antikoncepčních metod. Nicméně náboženství je v této oblasti (jak geografické, tak tematické) neopomenutelným faktorem. Velké množství muslimských autorit však proti většině antikoncepčních metod striktně nevystupuje a tyto snahy paradoxně narážejí už v EU samotné na ústavy Irska, Malty a Polska, které stále obsahují striktní omezení rodinné politiky. Nejen v této situaci by proto bylo vhodné zavedení hlasování kvalifikované většiny, které ostatně bylo na akci zběžně zmíněno. Takový krok by mohl umožnit změnu situace v Evropě i schválení větší intervence na Blízkém východě Radou Evropské unie.

Z průběhu diskuze brzy vyplynulo, že Evropská unie má zájem a vyvíjí úsilí o poskytování humanitární pomoci na Blízkém východě. Problém jí nečiní samotná definice své role, ale spíš její skutečné prosazení. Podle obou mluvčích je EU v regionu marginálním hráčem. Podílí se sice na řadě rozvojových projektů, ale může poskytnout pouze omezené prostředky, a tak usiluje alespoň o zvýšení jejich efektivity. V této souvislosti dr. Kalhousová také vyslovila požadavek sebevědomější zahraniční politiky jednotlivých členských států EU včetně České republiky. Staví např. do kontrastu aktivity České republiky a Saúdské Arábie, které souvisejí s rozvojem školství v oblasti Blízkého východu. Zatímco Saúdská Arábie své dobrodiní výrazně omezuje zásadami z Koránu, Češi položí poslední cihlu a o dalším dění v nově postavené škole ztrácejí přehled. Podle dr. Kalhousové bychom měli pevněji trvat na prosazování již zmíněné rodinné politiky, autority práva a obecně evropských hodnot, které by podle ní vedly k efektivnější pomoci. To by jistě umožnilo z evropského pohledu efektivnější pomoc, protože by došlo k připravení „orné půdy“ pro další zapojení českých, evropských a obecně západních organizací i ke zjednodušení jejich pohybu v regionu. Zda by však skutečně šlo o udržitelný vývoj, je otázkou druhou. Změna výchovy mladé generace bude vhodnou cestou k postupné restrukturalizaci společnosti, ale v tak destabilizovaném regionu bude asi těžké ji prosadit a ještě těžší ji udržet. A to především v kontrastu s hodnotami Koránu prezentovanými Araby. Raději než hovořit o evropských hodnotách bychom se proto měli zaměřit na myšlenky, které prezentuje samotný Korán a zároveň jsou v souladu s našimi demokratickými hodnotami, nikoliv prosazovat zdánlivě zcela cizí koncepty.

Celou debatu završil tradiční prostor pro otázky až nad očekávání kvalifikovaného publika, které se z velké části zabývalo obchodní a ekonomickou problematikou. Teprve k samému konci došlo i na zmínění etického stanoviska a zvážení toho, koho obchodem skutečně jako Česká republika podporujeme a jaký civilní dopad naše obchodní aktivity mají. Když jeden z tazatelů uvedl, že pokud nebude eticky problematické obchody provozovat Česká republika, nahradí ji jiný stát, dr. Kalhousová se k mému potěšení vyhradila proti myšlence „když to nebudeme dělat my, udělají to jiní“. To je nyní důležité nejen v souvislosti s etikou a ozbrojenými konflikty, ale také s problematikou klimatu, která Blízký východ velmi sužuje. Někdo by mohl argumentovat, že etika a morálka nemají v politice své místo a tvrdit opak je naivní. Současná situace ale zašla tak daleko, že je etický přístup a řešení problémů v jejich zárodku – ať už v oblasti demografické krize, klimatické hrozby či vyzbrojování autoritárních režimů – jediným způsobem, jak z ní ven. A právě na to z velké části poukázala i debata v Café Evropa.